Obce na Volyni
Holuboje (Novohrad) (Huluboaia)
Huluboaia (rusky Хулубоая Chuluboaja) je obec v jižní části Moldavska, ležící 25 km SSV od okresního města Cahul, přibližně 15 km od rumunské hranice. Do roku 1912 se nazývala Novohrad, v roce 1912 byla přejmenována na Goluboje (rusky Голубое). Podle posledního sčítání (2004) má ves 1011 obyvatel. Zajímavá je tím, že zde žije česká menšina, která ji nazývá Holuboje.
Předkové besarabských Čechů sem přišli z Čechohradu v Tauridské gubernii na Krymu koncem 19. století a založili tu osadu Novohrad, později přejmenovanou na Goluboje. Mezi zakladatelské rodiny patří Pluhařovi, Karáskovi, Jedličkovi, Vavřinovi a další. Před válkou žili v obci kromě Čechů též Ukrajinci, Moldavané (Rumuni), Bulhaři a Rusové, Čechů byla asi pětina (236 Čechů v roce 1930). Měli i svou školu, jež byla hned po sovětské anexi zrušena. Při násilném zavádění kolektivizace bylo 7 prosperujících českých hospodářství označeno za kulacká a celé rodiny (asi 40 osob) byly 13. června 1941 deportovány v nákladních vagonech do Kazachstánu. V Tiraspolu byli muži odděleni od svých rodin, odvezeni na Sibiř a zastřeleni. Ženy a děti byly vysazeny poblíž Akťubinska a pracovaly v kolchoze. Po čase navázaly spojení s příbuznými v blízké české kolonii Borodinovka a se souhlasem NKVD tam přesídlily. Češi z Borodinovky jim pomohli s přestěhováním. Deportovaní měli status „specpereselenců“ a až do roku 1956 se museli třikrát měsíčně hlásit na velitelství NKVD, bez jehož svolení se nesměli vzdálit z obce dál než 12 km. Bydleli u příbuzných a pracovali v kolchoze. Ženy si ani po sňatku nesměly jako „vysídlenci“ změnit příjmení. - Mečislav Borák
Podíl čs. obyvatelstva | 25% | |
---|---|---|
Újezd | Moldavsko | |
Mapová síť | Ukázat na mapě | |
Rok založení | 1885 | |
Kulturní stavby |
Škola
Prvním českým učitelem byl krajan Jan Horák z Čechohradu a škola byla otevřena v domě Mikuláše Bavlnky. Stavba školní budovy započala roku 1901 a učitel Horák se jejího dokončení v roce 1902 již nedožil. Po dvou ruských učitelech nastal nový rozkvět českého kulturního života v letech 1917-1918, kdy v Novohradě působil Jaroslav Řezáč. Roku 1918 převzalo Besarábii Rumunsko a škola první rok fungovala v ruském a rumunském jazyce. Rok následující se počalo vyučovati již pouze rumunsky. Situace se změnila roku 1933, kdy do obce přibyl učitel Římovský. Začal soukromě vyučovat český jazyk a podílel se na oživení kulturního života. 30. ledna 1934 začal vyučovat oficiálně. Začalo vyučování s 32 žáky, před prázdninami se jejich počet zvýšil na 56. Římovský měl k dispozici jen 2 slabikáře, 5 čítanek a 2 mluvnice. Potřebnou pomoc získával od Ing. Františka Tržického z Galace, z obecné školy v Jaroměřicích, z Prahy od spolku sv. Rafaela a také přispíval Spolek Komenský a Československý ústav zahraničí. Díky finanční podpoře z Čech se ostavila nová budova školy. Po obsazení země SSSR roku 1940 se znovu začalo vyučovat rusky. Nyní je škola moldavská. Související archiválie
Rok: 2019 |
|
Spolky |
Divadelní kroužek
Skomírající český kulturní život rozdmýchal příchod dvou válečných zajatců od Prostějova. Vladimír Zlámal a Gracián Krbeček během svého dvouletého pobytu pomohli se založením ochotnického divadla, které hrálo české divadelní kusy. Pořádaly se zábavy, zpívaly české písně. Po jejich návratu do vlasti český kulturní život opět ustrnul. Zachovaly se alespoň české národní písně a tance. Situace se změnila roku 1933, kdy do obce přibyl učitel Římovský, který se podílel na oživení kulturního života. |
|
Časopis, kniha, článek |
Časopis- Čechoslovan
Související archiválie
.pdf
Stav českých osad na Rusi v letech 1911-1912
Počet obyvatel a rodin ve vyjmenovanych obcích
Rok: 1912 |
|
Publikace, Kniha,Článek
Související archiválie
.pdf
Krajané v SSSR - článek z roku 1936
Krajan - list venovaný zaujmom československého zahraničia a otázkam vysťahovaleckým
Rok: 1936 |
||
Popisy obcí pamětníky |
Kronika obce
Související archiválie
.pdf
Kronika vystěhovalců na Rus v letech 1856-1862. Jan Římovský
Sepsal Jan Římovský, učitel v Čechohradu
Rok: 1856 |
|
Svědectví zločinů |
Zločiny komunismu
Při násilném zavádění kolektivizace bylo 7 prosperujících českých hospodářství označeno za kulacká a celé rodiny (asi 40 osob) byly 13. června 1941 deportovány v nákladních vagonech do Kazachstánu. V Tiraspolu byli muži odděleni od svých rodin, odvezeni na Sibiř a zastřeleni. Ženy a děti byly vysazeny poblíž Akťubinska a pracovaly v kolchoze. Po čase navázaly spojení s příbuznými v blízké české kolonii Borodinovka a se souhlasem NKVD tam přesídlily. Češi z Borodinovky jim pomohli s přestěhováním. Deportovaní měli status „specpereselenců“ a až do roku 1956 se museli třikrát měsíčně hlásit na velitelství NKVD, bez jehož svolení se nesměli vzdálit z obce dál než 12 km. Bydleli u příbuzných a pracovali v kolchoze. Ženy si ani po sňatku nesměly jako „vysídlenci“ změnit příjmení. |
|
Osobní archiválie |
Dům, hospodářství, usedlost, majetek
Související archiválie
Rok: 2019
Rok: 2019 |
|
Hřbitov-pietní událost
Související archiválie
Rok: 2019
Rok: 2019
Rok: 2019 |
||
Rodinné skupinové fotografie
Související archiváliežejmě rodina Maškových, na snímku má být Josef Mašek nar. 1849
Zdroj: Archiv Nadjy Gerasimovy Josef Mašek s manželkou a dětmi - Anna,Josef,Vladimír,Antonín, Jaroslav a Baruška
Zdroj: Archiv Nadjy Gerasimovy |
||
Archiválie | S touto obcí souvisí celkem 11 archiválií | |
Rodáci |
OstatníMašek Josef, Josef (1) (* 1893) |
|
Vážení občané |
Ostatní? Anna, Hondlová (1)? Ludmila, Karásková (* 1931) Balaš Vincenc (1) Bavlnka Mikuláš (1) Císařová Anna, Mašková (1) (* 1895) Horák Jan (1) Jedlička Václav (1) Karásek Karel (1) (* 1928, † 7. 8. 1985) Karásek Vojtěch (1) Koštová Anna, Bojanovská (1) Mašek Antonín, Josef (1) (* 1920) Mašek Jaroslav, Josef (1) Mašek Josef, František (1) (* 1849) Mašek Vladimír, Josef (1) (* 1928) Rambousková Ludmila, František, Karásková (1) (* 1867, † 1963) Režnová Rozálie, Rambousková (1) |
Máte k přidání archiválii
nebo upřesnění údajů?