Obce na Volyni
Kvasilov

Podíl čs. obyvatelstva Samostatná ..
Újezd Rovno
Mapová síť F11 Ukázat na mapě
Rok založení 1870
Max. počet čs. obyvatelstva 780 v l. 1887–1914
Historická místa
Sídlo konzula

V roce 1927 byl v Kvasilově otevřen Honorární konzulát Republiky československé,
který sloužil potřebám celé Volyně. Funkci čestného konzula zastával
ing. Vladimír Svárovský, jehož zástupcem byl Jiří Smolík, po jeho smrti
pak roku 1937 učitel Vladimír Tomáš. Konzulát byl činný až do roku 1939

Pomník

Související archiválie

Související osoby

Záchrana Židů
Spolky
Časopis Hlas Volyně - Redakce

Digitální archiv Hlas Volyně ročníku 1936

Od prvního května r. 1926 počal vycházet v K vasilově týdeník "Hlas Volyně".
Stal se důležitou oporou nejen volyňských Čechů, ale i celé české
menšiny v Polsku. Jeho vydavatelem a redaktorem byl Antonín Perný, a po
jeho smrti syn Václav Perný. Rodina Perných stála v prvních řadách obce
Kvasilova a byla oporou zejména v těžkých dobách. S velikou snahou prosazovala
do popředí kulturu, hudbu i vzdělání.

Související archiválie

  • Hlas volyně 1936 č.1 (více informací)
    Digitální archiv Hlas Volyně ročníku 1936   Hlas Volyně rok 1936 výtisk č.1  
    Rok: 1936, Zdroj: https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra, Inventární číslo: IV001311
Sokolská jednota

Související archiválie

Hasičský spolek

V roce 1895 společně se Sborem dobrovolných hasičů a pojišťovnou zahájili
stavbu vlastní patrové budovy. Horní patro zaujímala čítárna a pojišťovna,
v přízemí byl umistěn Sbor dobrovolných hasičů.Ve snaze zajistit dostatek financí a odstranit nebezpečí vyplývající z živelných
pohrom, založili kvasilovští obecní pojišťovnu proti ohni. V roce 1878
totiž vypukl v obci požár, jemuž u Josefa Perného padla za oběť veškerá úroda
a část budov. Josef Ducháček podle vzoru obdobných českých ústavů vypracoval
stanovy, a na jejich základě byla založena Vzájemná pojišťovna.
Z členských vkladů bylo zakoupeno hasičské náčiní a stříkačka pro nově založený
hasičský sbor. Tento dobrovolný sbor se postupně zdokonaloval. Konala
se pravidelná cvičení pro přípravu na hašení požáru, přibývalo členů
i přispívajících. Po tomto opatření nevznikl v obci přes dvacet let požár.
Prvním velitelem has ičů byl zvolen Vojtěch Škobis, po něm Josef Jeřábek.
Před druhou světovou válkou tuto funkci vykonával Jan Tomáš a to až do reernigrace.
V době polské éry se kvasilovští hasiči pravidelně zúčastňovali
pravidelných cvičení a okrskových požárních soutěží. Často získávali přední
umístění i mezi profesiolnálnírni požárními družstvy.

Kapela

V tomto vyprávění musím vzpomenout i na výtečnou kapelu Vratislava
Náhlovského. Byla založena v roce 1920 po jeho návratu z války a skládala
se převážně ze starších hudebníků . O šest let později se však rozpadla, a tak
Náhlovský sestavil soubor nový, tentokrát z mladých, které sám vyučil. V novém
tělese hráli: Václav Voráček, Jiří Martínek, Josef Martínek, Václav Židlický,
Mikuláš Martínek, Václav Kotek, Václav Srp, Jakub Mašinda, Bohumil
Stehlík, Antonín Maksa, Václav Dlouhý, Leon Škalinský a Václav Veselý.
24
Tato kapela během krátké doby získala značný ohlas po celém okolí. Vystupovala
na hudebních festivalech v Rovně a v Lucku, byla na nich vždy
dobře hodnocena. Mívala úspěch i mezi profesionály. Kapela existovala až do
roku 1944, kdy všichni zdraví a schopní muži vstoupili do řad čsl. armádního
sboru v SSSR. Tento soubor byl jednou z hlavních složek Sokola i hasičů.
Hráli na pohr'bech, na sportovních utkáních i oslavách různých výročí jak
v samotném Kvasilově, tak i v okresním městě Rovně. Často nemohli uspokojit
poptávku ve svém umění. Vratislav Náhlovský se vlastně zasloužil
i o rozvoj tělovýchovy, neboť bez jeho kapely si nebylo možné představit žádnou
sokolskou slavnost. Sokolové veřejně cvičili podle jeho hudby. Sám
komponoval a rozepisoval noty pro celou kapelu.
Kapelník Náhlovský již dnes spí věčným spánkem na hřbitůvku v Liběšicích.
Patří mu však stále dík za krásnou hudbu a nezapomenutelné chvíle, kdy
jsme si při jeho skladbách všichni rádi zatančili.
Druhou kapelu, smyčcovou, dirigoval Sláva Perný, vystupovala na menších
slavnostních akcích, ale dobře hrály obě dvě

Související archiválie

Škola České matice školské
Divadelní kroužek

Vedením čítárny byl pověřen Čeněk Stránský. V posledních letech 19. století,
kdy se do Ruska stěhovali další řemeslníci , muzikanti a inženýři, přišli
do Kvasilova bratři Parolkové, vzdálení příbuzní Čeňka Stránského. Ten
v onu dobu pomýšlel na založení ochotnického divadla. Zatím nebyla k dispozici
ani místnost, ani opona, a proto se Parolkové sami nabídli, že vymalují
zdarma dekorace a jeviště. Požadovali pouze stravu. Sešli se ve staré hospodě
u Zahrádků a po určitých úpravách připravili mistnost tak, že se zde dalo
hrát divadlo. Byla sepsána smlouva, v níž hospodský přislíbil dát zdarma
sál a jeviště upravit pro hudebníky. Občané zhotovili rámy na kulisy, zpevni-
19
li strop a za měsíc bylo vše hotovo. Čtenářská beseda zaplatila barvy a dřevo ,
ostatní bylo zdarma. Pouze za oponu o rozměrech 7x4 metry, která byla malým
uměleckým dílem, se kvasilovští rozhodli zaplatit autorům i přes jejich
námitky. Toto zařízení sálu sloužilo až do roku 1924.

 Nemalé úsilí bylo věnováno v Kvasilově kulturní práci mládeže. Hrála se divadelní
představení za režie Jana Zacha a později Antonína Kůtka. Počátky divadla
jsou spojeny s dětskými představeními, které připravovali naši učitelé. Nadšení
vzbudily divadelní hry, např. Sípková Růženka, Sůl nad zlato a Sněhová královna,
které napsal a zhudebnil Ant. Perný. Tyto hry byly i s notovým zápisem
vydány tiskem a dnes jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Akademický
malíř J. Stránský maloval ke každému představení nové dekorace, vyučený truhlář
Mašinda vyráběl pro jeviště rámy pro kulisy. Veškerá práce byla zdarma.
Občan Veselý instaloval elektrické osvětlení napojením na agregát Svarovského
fabriky. Úbory pro dětské herce byly většinou papírové.
23
Brzy se začala hrát i představení pro dospělé, kupříkladu "Naši furianti",
"Sedlák křivopřísežník", "Maryša". V ní vynikala v roli Maryši Marie Kozlovská.
Došlo však i k zcela opačné situaci: A. Perný zhudebnil hru "Dědečkovy
housle", ale M. Kozlovská nedokázala hlavni úlohu vyzpívat. Proto se
role bezchybně ujala Helena Maksová a byla výtečná.
Divadelní představení se hrála pod hlavičkou Sokola, ale pak došlo k rozkolu,
neboť některá děvčata (Kadeřábková, Tomášová aj.) ze Sokola vystoupila
a začala hrát ve Čtenářské besedě. Brzy za nimi přišel i Šebek a režisér
V. Tomáš.

Související archiválie

Knihovna

Knihovna se rozrostla na 1O 000 svazků , za svůj cíl si mimo jiné kladla
i další, dokonalejší zvládnutí povinného ruského jazyka a tím se zařadila mezi velké česko-ru ské knihovny na české Volyni.

Společenské akce v současnosti

Související archiválie

Související osoby

Odbojové organizace
Blaník - buňka
Kulturní stavby
Škola

Na jaře roku 1871 připravili Kvasilovští na "zámku" byt pro českého
učitele. Osadník Martínek napsal do Čech svému známému učiteli Kyselovi.
Ten v krátké době se do Kvasilova přistěhoval. Dostal k užívání 5 morgů
obecního pole, které mu kolonisté svými potahy zdarma obdělávali. Navíc od
nich dostával plat 200 rublů ročně. V té době se jednalo o slušný plat, ale
i pan Kysela byl řádný učitel, takže obě strany byly plně spokojeny.

Související archiválie

Související osoby

Sokolovna

Nemalou úlohu v kulturním životě našich předků sehrávala tělovýchovná
organizace Sokol. Sokolskou jednotu založili v roce 1911 . Ta, ač vzdálená od
své české kolébky, pevně zapouští své kořeny. Neomezovala se výhradně na
sportovní činnost. Náplní jejího programu byly i divadelní hry, šiřila českou
píseň a vůbec povznášela české uvědomění a národní hrdost. Prvním starostou
jednoty Sokola se stal Antonín Perný, náčelníkem J. Serma, cvičitelem Jaroslav
Houška, jednatelem J. Mašinda, pokladníkem František Kadavý. Dalším
cvičitelem se stal František Oliverius, jehož stihl za první světové války
krutý osud. V boji byl raněn , zajat Rakušany a popraven.
Sokolskou činnost, přerušenou I. světovou válkou, se podařilo obnovit v r.
1921. Náčelníkem byl zvolen J. Jeřábek. Po Jeřábkovi převzal funkci Václav
Martínek a vykonával ji až do roku 1928, poté ji zastával Jaroslav Perný. Přišel
i nový cvičitel - Jan Sebek z Vejprnic u Plzně. Později nastoupil další -
František Petlach z Kánic u Brna, jenž cvičil členstvo I rok zároveň s Janem
Sebkem. Náčelnicí se stala Helena Kutková. V témže roce byl v Kvasilově
21
založen i druhý sokolský okrsek, jehož náčelníky se stali Václav Martínek
a Věra Ducháčková.
Sokolskou činnost popisuje Perný ve své kronice takto:
"Na sokolský slet do Prahy se v roce 1926 vypravilo 120 členů, kteří byli
zařazení do župy zahraniční. Ta se skládala ze 73 sokolských jednot sdružených
v ČOS. Na Volyni bylo celkem 12 tělocvičných jednot, jež čítaly asi
2 700 cvičících a 1 500 přispívajících členů. Na slet v roce 1932 jelo již 720
osob. Vedoucím zájezdu byl okrskový náčelník Jaroslav Perný. Jednotě daroval
spolek "České srdce" v Praze prapor. Kvasilovské členky ho doplnily vyšitým
názvem Kvasilova a rokem založení. Prapor byl svěcen v roce 1932 těsně
před sletem. Kmotrem praporu se stal předseda Slovanského sokolstva
hrabě Zamojský a kmotrou Marie Oličová. S tímto praporem jelo na slet
70 členů.
Ještě před sletem pořádala jednota zájezd do Zborova, ale to nebyla jediná
sokolská akce. V roce 1931 byl v K vasilově uspořádán cvičitelský kurz, který
vedli cvičitelé Karban a Jelínková z ČSR (z Prahy). Na samotném sletu závodili
Václav Martínek, Jaroslav Perný a Mikuláš Martínek. Tato trojice obsadila
78. místo při účasti 1678 závodníků.
Před odjezdem na slet byly prostřednictvím starosty Sokola a čestného
konzula ing. Vl. Svárovského vyrobeny pro polské vládní činitele zvláštní
štítky se znakem ČOS Kvasilov. Držiteli těchto zvláštních štítků se stali: Prezident
Polské republiky prof. lgnacy Moscicki, Maršalek Josef Pilsudský,
a předseda Slovanské obce sokolské hrabě Zamojský.
Na podzim roku 1932 přijel do Kvasilova vojevoda pan Jósewský s doprovodem
členu sportovních klubů. Na jejich počest uspořádala kvasilovská jednota
sokolská besídku. Muži zde vystoupili s cvičením Amsterodamská prostná, s níž
zvítězili při pódiovém vystoupení mezi družstvy ČOS v Amsterodamu. Doprovod
vojevody byl nadšen jak tělovýchovnou , tak i kulturní úrovní akce.
Při této příležitosti volyňský vojvoda přitloukl do žerdi praporu jeden
z uvedených zvláštních štítků.
Cestou na slet se ve Varšavě uskutečnilo setkání starosty Sokola ing.
J. Svárovského a okrskového náčelníka Jar. Perného s maršálem Pilsudským.
Ten si prapor prohlédl a jeho pobočník připevnil na žerď praporu další zvláštní
štítek.
Kvasilovský sokolský okrsek pořádal i zvláštní soutěže, mezi ně patřily i tři
ročníky přeborů v letech 1934-36. Na závodech ve všech třech ročnících zvítězil
Mikuláš Martínek, jenž získal putovní cenu, bronzový štít darovaný pro
tyto účely ing. Jindřichem Svárovským.
22
L
Později byl pořádán cvičitelský kurz v Mirohošti, který pod velením cvičitele
Erbana z ČOS absolvovali Vladimír Martínek, Anna Martínková a Marie
Židlická.
Je třeba předeslat, že takto dobré výsledky kvasilovských sokolů v prostných
nebo na nářadí nepřicházely samy od sebe. Předcházely jim stovky
a stovky hodin usilovného cvičení a dřiny, které museli sokolové absolvovat
navíc k množství namáhavé a těžké práce v zemědělství. V tomto nebylo rozdílu
mezi družstvem mužů , kam patřili např. bratři Martínkové, Vlaď. Olmr,
Jaroslav Perný, Antonín Kůtek, Jan Zach, František Řasa, Žorž Zahrádka
a družstvem žen, kde cvičily např. Věra a Helena Perná, Marie Hornová, Věra
Kozlovská, Věra Zahrádková, Olga Martínková, Anna Náhlovská a další. Obdobné
to bylo u družstev žáků a dorostu.
Na slet polského sokolstva bylo delegováno 8 členů kvasilovské jednoty,
kteří se zúčastnili i s praporem jednoty.
Činnost Sokola přerušily události druhé světové války. Teprve po reemigraci
v roce 1947 se zapojili naši sokolové do tělovýchovné jednoty Sokol LiběšiceTrnavany
Sladkovského Župy. Pochopitelně nechyběli na předsletových závodech
29. června 1948 v Lounech, kde Mikuláš Martínek se tehdy umístil na
4. místě. Konečně Liběšický Sokol se zúčastnil i IX. všesokolského sletu v Praze.
O vztahu kvasilovských občanů ke společnému majetku svědčí i skutečnost,
že při reemigraci v roce 1947 byla do svých nových sídel převezena
i většina tělovýchovného nářadí.
Po zrušení tělovýchovné jednoty Liběšice bylo odtud náčiní převedeno do
majetku škol a jednot v bývalém okrese Žatec.

Hasičská zbrojnice
Církevní stavby
Pravoslavný kostel nebo kaple

Související archiválie

Průmyslové stavby a hospodářství
Pivovar

Související archiválie

Mlýn na dřevoplyn
Strojní dílna
Cihelna
Chmelařství

Chmelařství
Rozvoj pěstování chmele na Volyni má tak velký význam, že jsem se rozhodl
věnovat mu vlastní kapitolu. Tato plodina způsobila přímo převrat v kvasilovské
rostlinné výrobě. Osadníci se této rostliny ujali v devadesátých letech
XIX. století.
Prvními průkopníky pěstování chmele v Kvasilově byli bratří Antonín a Josef
Syrovátkovi. Vsadili na tuto plodinu prakticky veškeré jmění- a vyhráli na
celé čáře! Podle jejich příkladu se zakládaly další nové chmelnice, takže v krátké
době se Kvasilov stal největší chmelařskou obcí v carském Rusku a udržel
si toto postavení i v době polské éry. Když byl v roce 1908 v Kvasilově založen
Volyňský chmelařský spolek, vlastnili místní usedlíci 12 000 kop8
> chmele,
jejichž výnos činil 4 000 c. c. suchého chmele (1. c. c.- 50 kg).
Chmel se stal pro osadníky skutečným zeleným zlatem a přinesl požehnání
nejen kvasilovským zemědělcům, ale i kulturním potřebám obce. Stavěly
se nové moderní patentované sušárny chmele podle systému firmy Linhart
z Rakovníka. V roce 1903 postavil první takovou sušárnu Jan Kozlovský.
Z tyčkových chmelnic se přešlo ke drátěnkám, skobovkám, na nichž se vodí-
8
) Pěstitelé chmele odjakživa uváděli velikost chmelnic v kopách, to znamenalo - 1 ar půdy I kopa
chmelových keřů .
15
cí drátek věšel a používal se několik roků za sebou. Proti korozi byl chráněn
fermeží. Na podzim se z tohoto drátku stahovala zavadlá réva a on samotný
byl smotáván do cívek, aby byl na jaře opět zavěšován speciálními tyčemi,
tzv. veverkami do konstrukce chmelnice. Obratný zavěšovač chmelového
drátku zavěsil za den až 50-60 kop drátků.
V K vasilově se začalo doslova soutěžit ve výstavbě nových chmelnic. V roce
1911 Antonín Perný vybudoval první sírárnu na konzervování chmele.
V této době vlastnil pokrokový zemědělec Josef Jandura již 30 ha chmelnic.
V roce 1927 již mohl vystavět moderní sušárnu a sírámu chmele, jež byla největší
na Volyni, vybavená výtahem, třemi moderními lisy a jedním balovacím
lisem, které byly vyrobené v podniku ing. Svárovského pro exportni balení
chmele. Tento rozsáhlý chmelařský podnik si každoročně v době posklizňové
sezóny chmele pronajímala obchodni chmelařská společnost z Dubna. Ta
vykupovala chmel od pěstitelů z celého rovenského okresu a v tomto skladu
ho konzervovala, třídila a konečně balila pro pivovary i mimo území polské
republiky.
Již před první světovou válkou se rýsovala řada možností a několika podnikavým
hospodářům se podařilo získat odbyt u největších ruských pivovarů
-a to i na Urale, Sibiři a na Kavkaze.
V době této chmelové konjunktury se kvasilovské zemědělství rapidně modernizovalo
a zlepšovalo. Též se přestavovaly dosavadni a stavěly nové obytné
a hospodářské budovy. Doškové střechy ustupovaly střešnim taškám a plechu.

Osobní svědectví
Kronika obce

VZNIK ČESKÉHO KVASILOVA -

Výňatek z textu kroniky:
Iniciátor založení obce Český Kvasilov, Josef Perný, pocházel z chudé rodiny.
Jeho otec Matěj však byl synem středně zámožných rodičů. Byl znám
svou urostlou postavou a obrovskou fyzickou silou. Matěj byl odveden na
vojnu a tam se mu tak zalíbilo, že sloužil celá dvě období. Žil kdesi v Itálii
a jeho rodiče ani příbuzní o něm nic nevěděli. Tak se stalo, že se rozdělili o jeho
dědický podíl. Když se Matěj nečekaně vrátil z Itálie domů , nezbylo na
něj prakticky žádné dědictví. Po čase se mu narodil synek Josef. Byl nadaný
muzikant. Po ukončení povinné školní docházky ho otec dal do učení k mistru
truhláři, jenž s ním zle zacházel. Chlapec si však věděl rady a záhy si začal
přivydělávat hrou na trubku, s níž vystupoval v kapele ze sousední obce
Vrstec nedaleko rodné vsi Slavhostice na Jičínsku.
Mladý Josef hrál pěkně, nelitoval dechu. Jeho trubku bylo slyšet v širém okolí
k potěšení mládeže i dospělých, ale též ke škodě trumpetisty. Hra na nepříliš dokonalém
nástroji a navíc těžké truhlářské povolání spolu s nedostatečnou stravou
vedly k propuknutí tuberkulózy, na jejíž následky po letech zemřel.
Při jednom ze záchvatů kašle manželka Josefa Perného spěchala do Kopidlna
pro lékaře, ale nestihla ho doma. Vracela se proto s pláčem nazpět. Těsně
před Slavhosticerni ji dostihl povoz, v němž cestoval neznámý muž a soucitně
se jí ptal, co je příčinou jejího zármutku. Když mu mladá žena vše vypověděla,
vystoupil dotyčný z vozu, Perného vyšetřil (byl to lékař neznámo
odkud) a nařídil, jak má postupovat v léčení. "Budete zdráv", řekl , když se
loučil, aniž vzal sebemenší honorář, "ale musíte být na sebe opatrný a na
trubku ani nesáhnout! Místo hoblíku se chopte raději pluhu."
Josef Perný se skutečně v brzké době uzdravil a začal hledat cestu k hospodářství,
na němž by se uživil bez svého řemesla. V Čechách nebylo na podobnou
koupi ani pomyšlení, a proto četl nadšeně "Národní listy", v nichž
nalezl informaci o možnostech vystěhování se do Ruska.
Manželka Perného pocházela z obce Hlušice. Byla nejstarší ze 12 dětí rolníka
Josefa Kohouta. A právě v Hlušicích měl obchod a hostinec František
Rajchl. Při svých návštěvách se Perný Rajchlovi svěřil se svým nápadem podívat
se do Ruska a nabídl hostinskému, aby jel také. Rajchlovi se v Čechách
nedařilo zle, ale jako dobrý obchodník si rychle spočítal, že může mít mnohem
lepší uplatnění jako spoluzakladatel nějaké větší vsi na nově osídleném
ruském území.
Na jaře 1869 se Perný, Rajchl a jejich třetí společnik Antonín Stránský vydali
do Ruska. Cestovali bez rodin a přijeli do Dubna. Tam se tehdy odbýva-
6
ly tzv. kontrakty, což byly trhy beze zboží- sepisovaly se tam smlouvy o prodeji
a pronájmu statků, předprodeji polní úrody, vlny, dobytka a podobně.
Zde se také přijímali a propouštěli ředitelé a správci velkostatků, lesů, lihovarů
a cukrovarů. Na těchto kontraktech, jež byly později přeneseny do Berdyčeva
a ještě později do Kyjeva, se tři Češ i seznámili se správcem statků
knížat bratrů Karla a Zikmunda Radzivillů ze Štěpánova u Rovna. Tento administrátor
jim nabídl ke koupi dvůr v Kvasilově . Zájemci si jej prohlédli
a dohodli se se správcem, že se vrátí do Čech, aby vytvořili spolek, jež po
prodeji svého majetku v Čechách získá kapitál ve výši nejméně poloviny
kupní ceny statku.
Doma se jim takový spolek skutečně podařilo sestavit. Kupujícími členy
spolku se stali tři zmíněni cestovatelé, dále pak Václav Zeman, Václav Košťál,
Václav Miler, Štefl, Šlisík, Kotek, Dlouhý, Náhlovský, Melich, Vlach,
Martínek, Zích, Mádl, Olmr a jiní, kteří se přihlásili do spolku a dali kupujícím
své peníze na první splátku. Rajchl a Stránský odjeli na jaře roku 1869
do Ruska, aby sepsali nebo uzavřeli kupní smlouvu o Kvasilově .
Kvasilov patřil knížatům Radzivillům, jejichž hospodářství trpělo nedostatkem
pracovních sil, jelikož v roce 1861 byla v Rusku zrušena poddanská
a robotní povinnost. Z tohoto důvodu majitelé prodávali svá upadající panství.
Kupní smlouva se zachovala a byla pro potřeby mé práce zapůjčena od Jaroslava
Perného a předložena učitelům měcholupské školy Miroslavě
Šnajdrové a Zdenku Zákutnému k přeložení do češtiny.
Záhlaví listiny je vyplněno textem o její ceně, s kulatou pečetí se státním
znakem. Sama listina je opatřena vodotiskem státního znaku a textu "Kolkovaná
listina, cena 90 rublů ve stříbře".
Text: "KUPNÍ SMLOUVA"
Dne 15. července 1870 níže podepsaní - statkář Volyňské gubernie Rovenského
újezdu kníže Karel Michajlovič Radzivill a rakouští státní příslušníci
František Rajchl a Antonín Stránský- uzavřeli kupní smlouvu následujícího
obsahu:
1. Kníže Karel Michajlovič Radzivill, jenž vlastní nerozdílně se svým bratrem
Zikmundem Michajlovičem Radzivillem panství ve Volyňské gubernii
Rovenského újezdu, udává, že se skládá z folvarkůn Gorodyšče, Velinov,
Žitiň, Tárová, Kustina a Kvasilova. Tyto statky získali bratři jako
dědictví po své matce, kněžně Alexandře Karlovně Radzivillové, na základě
soudního záznamu prozatímního oddělení Rovenského újezdního
policejního místodržitelství z 1. září 1865. Se souhlasem bratra Zikmun-
7
da Michajloviče Radzivilla prodává kníže rakouským státním příslušníkům
Kvasilovský folvark, který byl 5. srpna 1865 zapsán v pozemkové
knize Rovenského újezdního soudu pod číslem pořadovým 90 a roku
1869 pod číslem 98.
2. Kvasilovský folvark byl prodán se všemi jeho náležitostmi: zemědělskými
pozemky v okolí Dvora, neúrodnými poli, loukami, ornou půdou, půdou
nevhodnou k obdělávání, vodami, bláty, 00 dvěma krčmami, větrným
mlýnem, zahradami, hospodářskými budovami a zařízením. Ke Kvasilovskému
folvarku náleží i několik votčin. 1
3. Veškerá půda Kvasilovského folvarku, bláta i vody budou vyměřeny
a podle zjištěné výměry kupující zaplatí za každý morg2 půdy 20 rublů ve
stříbře.
4. Místo půdy náležející Kvasilovskému folvarku kníže Radzivill prodává
výše jmenovaným kupujícím i lesy Kyselinského folvarku až k řece Goryň
o výměře 500 morgů. Kupci zaplatí za každý morg lesa 12 rublů ve stříb ře.
5. Náklady na vyměření polí a lesů hradí kupující.
6. Při realizaci této kupní smlouvy kupující Rajchl a Stránský zaplatili knížeti
Radzivillovi zálohu JO 600 rublů ve stříbře.
Tyto peníze je kníže Radzvill povinen předat kupci Gorimštejnovi. Do
30. prosince tohoto roku zaplatí kupující zbývající sumu v částce 20 000
rublů, jež jsou požadovány pro realizaci této kupní smlouvy. Poslední
splátku zaplatí nejpozději do 1. května 1871. Pokud kupující Rajchl a Stránský
nezaplatí ve stanoveném termínu, pak nejenže ztrácí právo na
kupní smlouvu kvasilovského folvarku a peníze jimi vydané propadají
knížatům Radz ivillům, ale musí uhradit i všechny náklady.
7. Veškeré státní daně a poplatky se započítávají do sumy hrazené kupujícími.
8. Pokud by se kupní smlouva nemohla uskutečnit ve výše uvedených termínech
z viny knížete Radzivilla, musí on hradit kupujícím jejich výdaje
a uspokojit jejich nároky. Pokud by se smlouva nemohla uskutečnit
z viny kupujících, pak jimi vynaložené peníze zůstávají knížatům Radzivillům
a navíc musí uhradit škody jim vzniklé.
') Folvark - malý statek v carském Rusku, pojmenování rozšířené zejména na polském území.
2
) Morg - plošná míra v carském Rusku (0,6 ha).
') Votčina- dědičná půda v Moskevské Rusi.
00
) Bláta- podmočené louky (bažiny)
8
9. Pokud by se kníže Radzivill rozhodl ponechat si několik morgů volných
zahrad, luk a polí, pak na ně kupující nemají nárok, ale rozumí se, že
za toto odstoupené množství nejsou povinni platit.
1 O. Správnost této kupní smlouvy, jejíž obsah je pro obě strany svatý a neporušitelný,
vlastnoručně stvrzují svými podpisy přede svědky.

Související archiválie

  • Kronika Českého Kvasilova
    Vydalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2003.Recenzovali: Dr. Miloslava Žáková, Jiřina Kačerová© Mikuláš ŠereťukVydání prvníISBN: 80-901878-9-7
    Rok: 2003, Zdroj: Šereťuk Mikuláš, Inventární číslo: IV001182

Související osoby

Mapa, plán nebo seznam obyvatel obce

Související archiválie

Související osoby

Fotografie, příběh

Související archiválie

Související osoby

Hospodářství a usedlost

Související archiválie

Dotazník 1951

Související archiválie

  • Dotazník - Kvasilov (více informací)
    Dotazník obce Kvasilov obsahující základní informace o obci
    Rok: 1945, Zdroj: Národní archiv, fond SČVP, Inventární číslo: IV000224
Osobní doklad

Související archiválie

Související osoby

Osobnosti historie

Související archiválie

Dotazník 1992 - 1993

Související archiválie

Rodinné kroniky a rodokmeny

Související archiválie

Archiválie S touto obcí souvisí celkem 69 archiválií
Rodáci

Legionáři 1. sv. války

BUREŠ Josef, ČÍŽEK Josef, JEŘÁBEK Václav,

Příslušníci čs. jednotek za 2. sv. války

Lokvenc Václav Heřman, Mádl Antonín, Mádl Vladimír, Maksa (Maxa) Václav, Alexandr, Malinská Anna, Martinek Antonín, Martinek Josef, Martinek Václav, Martinek Vladimír, Václav, Martínek Alexandr, Vladimír, Martínek Jiří, Josef, Martínek Josef, Martínek Mikuláš, Václav, Martínek Václav, Antonín, Martínek Vladimír, Martínek Vladimír, Josef, Martinková Anna, Jozef, Martinková Věra, Jurigová, Mašinda Alexander, Mašinda Vladimír, Alexandr, Mora Antonín, Nahlovský Antonín, Karel, Náhlovský Mikuláš, Náhlovský Vladimír,Vratislav, Nosek Václav, Vladimír, Novák Vladimír, Novotný Anton, Novotný Josef, Jan, Ouský Josef, Ouský Mikuláš, Ouský Václav, Pastorek Josef, Pastorek Mikuláš, Pastorek Václav, Pastorková Anna, Pechaček Josef, Alois, Pecháček Emil, Josef, Pecháček Fedor, Alois, Pecháček Jindřich, Pecháček Josef, Josef, Pecháček Václav, Vladimír, Perná Ludmila, Petras Václav, Petrasová Helena, Pešková, Rigl Antonín, Antonín, Rigl Mikuláš, Rigl Václav, Rígl Jaroslav, Rovunová Nina, Řehák Václav, Antonín, Řehák Vladimír, Semenčuk Sava, Eustach, Sodomek Josef, František, Srb Vladimír, Václav, Stránský Jiří, Jan, Šereťuk Mikuláš, Dionis, Šik Antonín, Šik Jaroslav, Šik Josef, Šik Vladimír, Šlišík Antonín, Štefl Václav, Štejnár Josef, Štěpan Václav, Štojnár Václav, Štrojsa Josef, Štrojsa Štepan, Štepan, Štrojsa Vladimír, Štrojsa Vladimír, Josef, Štrojsová Ludmila, Tomaš Vladimír, Tomáš Alexander, Tomáš Antonín, Alexandr, Tomáš Jan, Tomáš Jindřich, Alexandr, Tomáš Konstantin, Truksa Václav, Alex., Truksa Vladimír, Alex., Vacátko Konstantin, Vacátko Václav, Vladimír, Veselý Václav, Vojar Jiří, Alexandr, Vojar Josef, Zahrádka Jiří, Zach Antonín, Michal, Zach Jan, Michal, Zach Štěpán, Václav, Zach Václav, Václav, Zich Václav, Václav, Beneš Josef, František, Beran Teodor, Josef, Beran Vladimír, Břečka Václav, Josef, Červenka Alexandr, Václav, Červenka Josef, Václav, Červenka Václav, Václav, Dlouhý Alexander, František, Dlouhý Václav, Dlouhý Vladimír, Fiala Antonín, Fiala Antonín, Josef, Holásek Vojtěch, Holášek Vladimír, Josef, Holeček Antonín, Holeček Antonín, Václav, Holeček Václav, Hordajčuk Gregor, Hordejčuk Řehoř, Fedor,Teodor, Horn Antonín, Josef, Horyna Josef, Janovský Josef, Václav, Janza Antonín, Václav, Janza Vladimír, Jeřábek Jaroslav, Kadavý Václav, Kadeřabek Václav, Kadeřávek Viktor, Václav, Košťál Boris, Václav, Kotek Antonín, Kotek Mikuláš, Václav, Kotek Václav, Antonín, Krátký Jiří, Krátký Jiří, Václav, Krbec Jaroslav, Krbec Vladimír, Kríž Josef, Křížek Vladimír, František, Kutek Antonín, Josef, Libanský Michal, Libánský Vladimír, Václav, Libanský,

Ostatní

Horák Vladimír, Antonín, Fiala Jindřich, Fiala Václav, Fiala Josef, Ríglová Věra, Fialová, Charvátová Milena, Fialová, Křížová Pavlína, Fialová, Jeřombková Evženie, Fialová, Fialová Anna, Novotná

Vážení občané

Ostatní

Horák Antonín, Jan