Volyňští Češi
Švihovský Věnceslav, František
Žurnalista a ředitel tiskové kanceláře, vydavatel Čechoslovana, významný pracovník české kolonie kyjevské a kolonie volyňských, delegát odbojových sjezdů, legační rada ukrajinského vyslanectví, Praha. Narozen v roce 1875 v Hlinsku u Rovna v rodině kožešníka. Rodina zchudla po požáru a chlapec musel od 11 let pracovat jako nádeník na chmelnici, na poli, v obchodě a v pivovaru. Základy vzdělání získal samostatnou četbou. Jeho starší bratr František si ho vzal k sobě a umožnil mu studium na Alexandrově reálce v Nikolajevě na jižní Ukrajině. Tam se seznámil s tajnými sebevzdělávacími a politickými kroužky. Spolu se svým bratrem Františkem a Lvem Bronštejnem (Trockým) založil jeden z takových vzdělávacích kroužků, které vedly k vybudování sociálnědemokratického hnutí v Chersonské gubernii. V roce 1898 byl František Švihovský a Lev Bronštejn zatčeni a posláni na nucený pobyt na Sibiř, zatímco Věnceslav byl dán pod policejní dozor na Volyni. Protože nebyl politicky zachovalý, nemohl pokračovat ve studiu na hornické akademii. Působil v Hlinsku jako domácí učitel u statkáře Tomáše Smolíka. Tehdy v něm vzklíčila myšlenka vydávat pro volyňské Čechy české noviny. Aby se na tento náročný úkol dobře připravil, odejel studovat žurnalistiku do Paříže, kde zůstal devět let. Pracoval jako soukromý úředník a navštěvoval přednášky na právnické fakultě, škole politických věd a žurnalistické škole. Aktivně se zapojil do činnosti v ruské kolonii v Paříži, v této době byl dopisovatelem Času, Naší doby a Nové české revue. V Paříži tehdy přebývala také jeho snoubenka Ludmila Smolíková, její sestřenice a dcera pražského policejního rady Anna Oličová a její přítelkyně dcera železničáře Hana Vlčková, které se rozhodly studovat na pařížské Sorbonně. V ruském kroužku se Věnceslav Švihovský seznámil také s Edvardem Benešem, který se pod jeho vlivem rozhodl zaměnit úzký okruh románské filologie za širší slovanská studia. Prostřednictvím Věnceslava Švihovského se Beneš seznámil i se svou budoucí ženou Hanou Vlčkovou.
V letech 1908—1909 byl redaktorem Času a vrátil se do Ruska, kde se roku 190 oženil s Ludmilou. S pomoci J. Jindříška а V. Klicha založil v roce 1911 známý česko-ruský časopis Čechoslovan, kolem něj se začal soustřeďovat veškerý český živel jihozápadního Ruska, takže když vypukla první světová válka, Čechoslovan se stal hlasatelem všech odbojových počinů. Švihovský s vervou jemu vlastní chopil se politické práce a díky svému hlubokému politickému vzdělání vynikl záhy mezi nejpřednějšími činiteli odboje. Po delší přestávce začal v roce 1916 Čechoslovana znovu vydávat. Jeho časopis se stal mluvčím tak zvaného kyjevského odbojového směru a byl v době odboje nejčtenějším českým časopisem. Švihovský byl členem Českého komitétu v Kyjevě, delegátem odbojových sjezdů, místopředsedou kyjevského sjezdu roku 1916. Koncem r. 1916 velmi pronikavě zasáhl do sporů mezi stoupenci Masarykovými a Dürrichovými. Vydával Čechoslovan i tehdy, když tento časopis přestal být orgánem odboje. Začátkem roku 1919 odjel do Prahy, když ho ukrajinská vláda jmenovala legačním radou svého pražského vyslanectví. Celou řadu let byl šéfem tiskové zpravodajské kanceláře a měl velké zásluhy na zbudování tiskové Malé dohody.
| Datum narození | * 12. 8. 1875 | |
|---|---|---|
| Místo narození | Hlinsk, Rovno | |
| Rodinní příslušníci |
Sourozenci: Švihovský František, František
Manželka: Smolíková Ludmila, Švihovská
|
|
| Vážený občan | Kyjev, Kyjev Olšanka (Žitomír), Žitomír | |
| Úmrtí | † 11. 10. 1957, Praha |
Související ikony a archiválie
Máte k přidání archiválii
nebo upřesnění údajů?