Volyňští Češi

Švihovský Věnceslav, František

Žurnalista a ředitel tiskové kanceláře, vyda­vatel Čechoslovana, významný pracovník české kolonie kyjevské a kolonie volyňských, delegát odbojových sjezdů, legační rada ukrajinského vyslanectví, Praha. Narozen v roce 1875 v Hlinsku u Rovna v rodině kožešníka. Rodina zchudla po požáru a chlapec musel od 11 let pracovat jako nádeník na chmelnici, na poli, v obchodě a v pivovaru. Základy vzdělání získal samostatnou četbou. Jeho starší bratr František si ho vzal k sobě a umožnil mu studium na Alexandrově reálce v Nikolajevě na jižní Ukrajině. Tam se seznámil s tajnými sebevzdělávacími a politickými kroužky. Spolu se svým bratrem Františkem a Lvem Bronštejnem (Trockým) založil jeden z takových vzdělávacích kroužků, které vedly k vybudování sociálnědemokratického hnutí v Chersonské gubernii. V roce 1898 byl František Švihovský a Lev Bronštejn zatčeni a posláni na nucený pobyt na Sibiř, zatímco Věnceslav byl dán pod policejní dozor na Volyni. Protože nebyl politicky zachovalý, nemohl pokračovat ve studiu na hornické akademii. Působil v Hlinsku jako domácí učitel u statkáře Tomáše Smolíka. Tehdy v něm vzklíčila myšlenka vydávat pro volyňské Čechy české noviny. Aby se na tento náročný úkol dobře připravil, odejel studovat žurnalistiku do Paříže, kde zůstal devět let. Pracoval jako soukromý úředník a navštěvoval přednášky na právnické fakultě, škole politických věd a žurnalistické škole. Aktivně se zapojil do činnosti v ruské kolonii v Paříži, v této době byl dopisovatelem Času, Naší doby a Nové české revue. V Paříži tehdy přebývala také jeho snoubenka Ludmila Smolíková, její sestřenice a dcera pražského policejního rady Anna Oličová a její přítelkyně dcera železničáře Hana Vlčková, které se rozhodly studovat na pařížské Sorbonně. V ruském kroužku se Věnceslav Švihovský seznámil také s Edvardem Benešem, který se pod jeho vlivem rozhodl zaměnit úzký okruh románské filologie za širší slovanská studia. Prostřednictvím Věnceslava Švihovského se Beneš seznámil i se svou budoucí ženou Hanou Vlčkovou.

V letech 1908—1909 byl redaktorem Času a vrátil se do Ruska, kde se roku 190 oženil s Ludmilou. S pomoci J. Jindříška а V. Klicha založil v roce 1911 známý česko-ruský časopis Čechoslovan, kolem něj se začal soustře­ďovat veškerý český živel jihozápadního Ruska, takže když vypukla první světová válka, Čechoslovan se stal hlasatelem všech odbojových počinů. Švihovský s vervou jemu vlastní chopil se politické práce a díky svému hlubokému politickému vzdělání vynikl záhy mezi nejpřednějšími čini­teli odboje. Po delší přestávce začal v roce 1916 Čechoslovana znovu vy­dávat. Jeho časopis se stal mluvčím tak zvaného kyjevského odbojového směru a byl v době odboje nejčtenějším českým časopisem. Švihovský byl členem Českého komitétu v Kyjevě, delegátem odbojových sjezdů, místopředsedou kyjev­ského sjezdu roku 1916. Koncem r. 1916 velmi pronikavě zasáhl do sporů mezi stoupenci Masarykovými a Dürrichovými. Vydával Čechoslovan i tehdy, když tento časopis přestal být orgánem odboje. Začát­kem roku 1919 odjel do Prahy, když ho ukrajinská vláda jmenovala legačním radou svého pražského vyslanectví. Celou řadu let byl šéfem tiskové zpravodajské kanceláře a měl velké zásluhy na zbudování tiskové Malé dohody.