Volyňští Češi

Švarc Stanislav, Stanislav

Stanislav Švarc se narodil v roce 1925 na Ukrajině ve vesnici Vyšečadajevskij-sacharnyj zavod. Otec byl Čech, maminka pocházela z polsko-ukrajinské rodiny. Jako chlapec zažil hladomor, který však rodina šťastně přečkala. Pomohla jí skutečnost, že otec působil jako vrchní agronom v Derebčinském cukrovaru a kromě toho byl také dobrý lovec - střílel holuby a vrabce. V roce 1938 byl otec zatčen za domnělou protistátní činnost a zanedlouho nato popraven. Rodině však bylo oznámeno, že je odsouzen k deseti letům vězení bez práva na korespondenci. Matčiny pokusy zjistit něco více po příchodu Němců, kteří našli hromadné hroby popravených, žádný úspěch nepřinesly. Když začala válka, bylo Stanislavu Švarcovi šestnáct let. Zažil krátkou vládu Němců, poté Maďarů a nakonec Rumunů. V té době si přivydělával jako muzikant v kapele, kterou založili Židé odsunutí z nedaleké Besarábie. Ihned po příchodu Sovětů  byl povolán do Rudé armády a po výcviku poblíž Kostromy poslán na východní frontu, kde působil jako radista a spojař. Pamatuje dobytí Královce, kam byl vyslán shromažďovat zásoby. Byl zraněn střepinou granátu, ale brzy se zotavil. Ve volném čase muzicíroval, hrál na klavír a harmoniku. Po válce jeho jednotku naložili do vlaku, ale kam vlak jede, to nikdo nevěděl. Zastavil až u hranic s Mongolskem. Přežil třítýdenní přechod pouště Gobi i tři měsíce v podhůří Velkého Chinganu, kde ho vedení zanechalo, aby s dalšími dvěma vojáky hlídal zbraně. Slíbené dva dny se protáhly na tři měsíce. Boje v Prusku a služba v Mandžusku, kam jeho jednotku později přesunuli, trvaly celkem sedm let. Po celou tu dobu se Stanislav Švarc ve volných chvílích věnoval hudbě, doprovázel vojenskou kapelu a vystupoval při nejrůznějších příležitostech v hlavním štábu. Po válce neměl žádné povolání a jen stěží hledal práci. Tak tomu bylo až do chvíle, než se uchytil jako muzikant v kapele, která hrávala v restauraci ve Vinnici. Práce po nocích mu umožnila doplnit si vzdělání, a když se oženil s polskou dívkou a přestěhoval se do města Žmerinka, stal se učitelem v místní hudební škole. Celou pravdu o svém otci se mu podařilo zjistit až v devadesátých letech, kdy byl také Stanislav Švarc starší prohlášen za nevinného. V té době se také jeho dcera jakožto krajanka odstěhovala natrvalo do České republiky. Pamětník se za ní přestěhoval před několika lety a dnes žije v Polici nad Metují. Stanislav Švarc zemřel na podzim roku 2019.