Volyňští Češi

Hrdlička Václav, Karel

Václav Hrdlička se narodil 16. června 1926 v Teremnu na Volyni. Jeho rodiče byli původem Češi. Otec Karel pracoval jako sedlář, matka Anastázie, rozená Damašková, pečovala o domácnost. Školní docházku zahájil Václav v Teremnu, poté pokračoval až do roku 1939 ve vzdělání v Boremlu, kam se rodina přestěhovala. Za německé okupace se stal svědkem vyvraždění místní židovské komunity. Tehdy také začal pracovat ve specializované německé opravně pro vojenské vozy. V roce 1943 se situace vyhrotila a pan Hrdlička se musel skrývat před Rusy i banderovci. O rok později se rozhodl pro vstup do Československé armády. Účastnil Karpatsko-dukelské operace, především bojů u obcí Machnowka a Wrocanka, kde utrpěl 1. československý armádní sbor těžké ztráty. Několik týdnů poté byl raněn a převezen do nemocnice v Řešově v Polsku. Po operaci byl vzápětí poslán zpět domů na Volyň. Krátce poté byl NKVD donucen pracovat v rotě, která hledala uprchlíky a banderovce skrývající se v týlu. Z jednotky uprchl asi po dvou měsících a v lednu či únoru 1945 se dostal zpět do armády. V Humenném pak pracoval v zásobovací jednotce. Následně byl povolán do specializované jednotky Stovka, jež měla převážet vojenský materiál z Rumunska do Československa, ale nikdy nezačala fakticky operovat. Po ukončení bojů byl ze zdravotních důvodů ihned demobilizován a vrátil se na Volyň. Za několik měsíců opět odjel do Čech a krátký čas působil v armádě. V září či v říjnu 1946 byl definitivně demobilizován a byl mu přidělen obchod se smíšeným zbožím v Šumperku, kde setrval do roku 1948, kdy mu byl veškerý majetek konfiskován. Postupně se celá rodina, včetně rodičů, odstěhovala na Teplicko. Zakrátko začal pracovat pro organizaci CIC. Pomáhal především převádět osoby na Západ, resp. přes celé východní Německo až do Německa západního. Byl ale zadržen východoněmeckými pohraničníky a asi jeden rok držen ve vyšetřovací vazbě. Poté pracoval v hornictví na Ostravsku a v lesnictví na Teplicku. Brzy byl ale opět kontaktován CIC. Ilegálně přecházel hranice do SSSR a pokoušel se o navázání kontaktů s banderovci a vyvolání povstání. V roce 1952 byl zadržen sovětskými policejními orgány NKVD. V Užhorodě byl odsouzen a převezen na Sibiř, kde strávil asi čtyři či pět měsíců. Díky amnestii pro cizince po Stalinově smrti byl v roce 1953 propuštěn. Po návratu do Československa začal okamžitě plánovat emigraci do zahraničí. Utekl do Rakouska a následně do Švédska, kde žil se svou ženou, původem také Češkou, téměř čtyřicet let. Do Československa se vrátili až začátkem devadesátých let.