Volyňští Češi

Kříž Josef, Antonín

JOSEF KŘÍŽ 1927 – 1996

Josef Kříž se narodil 21. 7. 1927 na Volyni v obci Zálesí na území dnešní Ukrajiny jako nejmladší ze čtyř dětí českým zemědělcům Antonínu Křížovi (1891 – 1969) a Marii (1894 – 1965) rozené Karáskové. Kořeny jeho rodiny sahají do východních Čech do obce Kratonohy – Nechanice u Hradce Králové, odkud předkové přišli spolu s dalšími rodinami a usídlili se nejprve na velkostatku v Hulči. V roce 1871 po rozvrstvení =výměně polí s mužiky dostali nabídku orné půdy a lesa vcelku v místech za lesem a založili zde obec Přemyslov, kterou později nazvali Zálesí. Byla to celá česká vesnice s českou školou postavenou vlastními silami, nacházel se zde kulturní dům, větrný mlýn, mlékárna, obchod, hasičský spolek, kapela a divadelní kroužek. Sestra Věra ročník 1919 se provdala za Václava Filipa, který byl nasazen na nucené práce. Sestra Emilie provdaná za Alexandra Malého se narodila v roce 1921 a bratr Antonín v roce 1925. Otec Antonín, truhlář a stolař byl legionář, dne 20. 6. 1915 vstoupil ze zajetí z 26. záložního praporu rakousko – uherské armády do Československé legie v Rusku, jeho první útvar v legiích byl 2. pěší pluk. Za účast v legiích byl navržen na pamětní Zborovskou medaili z roku 1947. U příležitosti 100. výročí vzniku republiky v říjnu 2018 vnučka umístila do legiovlaku v Rakovníku jeho fotografii.

Josef měl základní vzdělání, českou jednotřídku v Zálesí, pracoval jako rolník. Narukoval do 1. československého armádního sboru 9. 5. 1944 v Rovně v necelých 17 letech, a aby mohl být odveden, uvedl dřívější datum narození. Po výcviku s ostatními dobrovolníky šel 23. 6. 1944 na frontu, byl zařazen do 3. brigády, ženijní prapor a jako ženista, specialista prošel Krosno, Duklu až na Slovensko. Při odstraňování munice na bojišti jako jediný přežil výbuch miny a utrpěl poškození sluchu. Při bojích u Liptovského Mikuláše měl těžké zranění nohy, celý duben roku 1945 se na Slovensku léčil a do konce války postupoval s armádou s průkazkou sedícího. Byl demobilizován 28. 12. 1945 v hodnosti četaře. Vyznamenání: Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR, Dukelská pamětní medaile, Vyznamenání ČSPB, Pamětní plaketa k 50. výročí vzniku ČSR. Otec Antonín i bratr Antonín také narukovali v březnu 1944 do 1. československého armádního sboru, bratr jako důstojník byl na Dukle těžce raněn do nohy a po válce chodil s protézou. Žil s rodinou v Kolíně a zemřel náhle ve věku 55 let.

Otec Antonín se po skončení války vrátil na Volyň pro rodinu, Josef zůstal v republice a usídlil se v obci Běsno nejprve jako národní správce, poté na základě přídělové listiny na usedlosti čp. 74, kam za ním v roce 1947 reemigrovali i rodiče. Josef se seznámil s Marií Čičátkovou, která přišla do Běsna ze Slovenska na práci u sedláka, a v roce 1951 se s ní oženil. Narodili se jim 2 synové: Josef – ročník 1952 a Milan – ročník 1958. Zpočátku pracovali na svém hospodářství, děda truhlařil, babička byla v domácnosti. Po vstupu do zemědělského družstva Josef pracoval s koňmi, později jako traktorista a Marie v rostlinné i živočišné výrobě. Celá rodina měla jako společné záliby a koníčky hospodářství, chov domácích zvířat a péči o děti.

Josef Kříž byl od roku 1948 ve Svazu přátel Volyně a jako člen Českého svazu protifašistických bojovníků jezdil na zájezdy, navštěvoval Duklu a další pietní místa, dostával další vyznamenání. Ke konci života kulhal a zhoršil se mu sluch, ozvaly se následky válečných zranění. Dne 23. 11. 1996 v 69 letech umírá na zápal plic. O svých zážitcích, válečném nasazení, strastech a prožitých hrůzách na frontě ani on ani jeho otec nemluvili stejně jako ostatní spolubojovníci z řad volyňských Čechů.

Josef Kříž, syn, Běsno