Volyňští Češi

Kostka Boris, Vladimír

Boris Kostka, nejmladší z rodiny, po ukončení české školy se vyučil řezníkem a uzenářem. Jako tovaryš odcházel ze švagrova krámu cvičit do Sokola a malovat do atelieru školy výtvarných umění k profesoru Nikolaji Majskému. Tam se čtyři roky učil technice malby. V roce 1939 se chystal do Kyjeva, kde po zkouškách měl studovat na malířské akademii. V té době ale Německo přepadá Polsko a vzápětí také Polsko přepadá socialistické Rusko. Volyň se dostala do područí Sovětského Ruska a z Borise se stal občan Sovětského svazu. V létě je Kostka povolán do Rudé armády a stává se příslušníkem 32 gardového pluku 12. střelecké divize. V roce 1941 přepadá Německo Sovětský Svaz a začíná druhá světová válka. Boris Kostka absolvuje dlouhé přesuny, ústupy a boje v Kurském oblouku. V průběhu bojů se Kostka s kamarády, Jaroslavem Procházkou a Ledvinou z Krupé, dozvídají o československé jednotce. Sovětské velení vyhovuje jejich žádosti a tak mohou odjet do Buzuluku. Tam je Kostka zařazen v hodnosti rotmistra k rotě 122mm minometů. Jako minometčík úspěšně zasahuje v bojích u Torčína. Po dvou měsících na rumunské půdě vstupují čs.vojáci v září 1944 do bojů Karpatsko-Dukelské operace. Boris Kostka byl v Karpatech už velitel pěší roty. Později vzpomínal i na boje o bezejmennou kótu, kde podporučík Jiří Hrouda ze Zdolbunova, zastavil svým tělem kulometnou palbu z německé pevnůstky a tímto hrdinským činem pomohl tuto kótu dobýt a mnoha svým spolubojovníkům zachránil život. Tato kóta potom byla pojmenována jako Hroudova kóta. Dále Kostka vzpomínal, jak na státní hranici 6. října z bezprostřední blízkosti viděl, jak auto s generálem Vedralem-Sázavským najelo na protitankovou minu. Boris Kostka byl znám jako tvrdý velitel, trvající na splnění rozkazu a zároveň se pečlivě staral, aby se jeho vojáci dobře kryli a dostávali vše potřebné. Byl vyznamenán třemi Československými kříži, jedním Polským a medajlemi za statečnost.

U Zyndranowé byl raněn střepinou do nohy. Byl povýšen na podporučíka. Bojoval také u Liptovského Mikuláše. Rudolf Bejkovský, který vybíral stráž pro prezidenta Beneše a vládu, vybral mezi jinými také Borise Kostku. Ten potom spolu s dalšími vojáky střežil v Košicích dům, kde byl prezident ubytován. Potom střežili vládní vlak, který jel z Košic přes Bratislavu a Brno do Prahy. Doprovázel, jako tělesná stráž Eduarda a Hanu Benešovy na cestách. Ministr zahraničí Jan Masaryk mu půjčil rodinnou fotografii –T. G. Masaryk, Jan, Charlota, Alice, Olga. Podle ní namaloval obraz, olej, ale ten už nestačil Janu Masarykovi dát. Ten 10. března 1948 zemřel. Borise Kostku i další lidi po smrti prezidenta Beneše vyhodil z Hradu Klement Gottwald, protože nebyli členy KSČ a nahradil je svými kádry. Sloužil potom v kasárnách na Bílé Hoře jako velitel protitankových kanonů. Později studoval na Vysoké škole výtvarného umění a v říjnu 1989 byl promován jako akademický malíř. Byl činný v obci legionářské a ve SVČP. (úryvek z knihy Zdolbunov. Město na ukrajinské Volyni ve vzpomínkách české minority od Miroslava Krušiny)