Volyňští Češi

Kadleček Václav, Václav

Rodina Kadlečkova původem pocházela z Benešovska, z obce Běleč. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých led devatenáctého století odešla rodina z tehdejšího Rakousko-Uherska do Ruska společně s dalšími téměř dvaceti tisíci Čechů. Rodina se usadila poblíž města Buderáž v obci Dubno, kde hospodařila na desítkách hektarů polí, lesů a luk.

Dne 17. 1. 1904 (na náhrobku je uveden rok 1900) se Václavu Kadlečkovi a Emilii Kadlečkové rozené Konvalinkové, narodil syn Václav. Mladý Václav pomáhal svým rodičům od útlého dětství na polích, které obdělávali. Vyučil se kovářem a tuto práci posléze také vykonával. V roce 1928 se seznámil se svou budoucí ženou Annou Benešovou, kterou si krátce po seznámení vzal. V roce 1931 se jim narodil syn Václav a o dva roky později dcera Emílie.

V roce 1944, přesněji 30. 3. 1944, byl můj děda Václav Kadleček odveden do 1. československého armádního sboru v Rovně. Ve válce děda jezdil s koňmi s vozem, vozil zásoby a staral se jako kovář o koně. Po skončení války v roce 1945 přišel se svým praporem až do Podbořan. Poté se vrátil zpět do rodného Dubna za manželkou a dvěma dětmi. V roce 1947 v druhé vlně tzv. reemigrace se volyňští Češi stěhovali zpět do své původní vlasti, mezi nimi byl i můj děda, babička, otec a teta.  Ti stejně jako stovky dalších odjeli tzv. dobytčákem zpět do vlasti svých předků. Čtyřčlenná rodina Kadlečkova přijela do Berouna a odtud pak podnikla rodina cestu s tehdejšími úředníky do severních Čech. Jednou z obcí, kterou navštívili, byly právě Kryry. Babičce se velmi líbil zdejší kraj, chmelová oblast, a i proto se zde rozhodli dále žít. V Kryrech Václav a Anna obhospodařovali zakoupené pozemky a chovali hospodářský dobytek. Po kolektivizaci vstoupili oba do jednotného zemědělského družstva, kde až do doby odchodu do důchodu pracovali. Děda pracoval jako kovář a babička zprvu ve chlévě, pomáhala s chmelem a v pozdějším věku v JZD uklízela.

Děda Václav Kadleček byl členem Svazu protifašistických bojovníků, v Kryrech vykonával funkci kostelníka v pravoslavném kostele v dnešní Dukelské ulici, rád také rybařil, včelařil a destiloval ovoce, které pak rád rozdával svým přátelům. Přestože můj děda prošel druhou světovou válkou, nebyl to člověk, který by se tím chlubil nebo dával tuto skutečnost na odiv, ba naopak velmi nerad o době války a bojů mluvil. O peripetiích válečného období začal se mnou hovořit až v roce 1976, kdy jsem sám nastoupil na základní vojenskou službu.

Děda Václav Kadleček umřel na Silvestra v roce 1980 a jeho smuteční ceremoniál byl doprovázen všemi vojenskými poctami, jak se na držitele třech medailí za zásluhy patří.

Václav Kadleček, vnuk, Kryry 2019