Volyňští Češi

Borovský Jan

Dle reemigračních soupisů žil ve Volkově č.p.291 (osada Jablonovka patřila k Volkovu)

a v r.1947 se i s rodinou usídlili v obci Hor.Krásno, okr.Cheb (dnes Krásno v okrese Sokolov)

"... Jen za málo zvlněným terénem směrem na jih od Volkova byla skupinka pěti domků, ostatní české usedlostí na osadě Jablonovka byly daleko od sebe. Z pětice usedlostí byly tři Borovských bratři, Jana, Josefa a Václava. Všichni tři se věnovali zemědělství, jen Jan ještě k zemědělství připojil výrobu cihel, kterou považoval za velice výnosnou. Nejdříve to byla jenom malá cihelna. Když za polské vlády byla doba velkých rozvojových možností a měl už dostatek
finančních prostředků, začal stavět velkou cihelnu s vysokým komínem. Cihelně se říkalo párová a denní vyřazení cihel bylo značně vysoké. Bohužel Jan si cihelny moc neužil, snad jenom dva roky ji provozoval a přišli v r.1939 Sověti. Byl nařčen a označen za velkého nepřítele komunismu a nepohodlným sovětskému zřízení, a byl jako jeden z prvních vyvezen s celou rodinou na Sibiř.
Nejprve si přišli jen pro něho. V noci, když celá rodina už spala, bylo slyšet bouchání na dveře. Jan šel otevřít, bylo mu sděleno; „oblečte se a půjdete s námi, něco si potřebujeme ověřit“. Když se ptal, co si má vzít sebou, řekli mu, že nic, „ráno budeš zase doma“. Už se nevrátil, až v roce 1945. Následujícího dne po odvezení se lidé ptali, proč v osadě tak moc štěkali psy, že byl Jan Borovský odvezen nikoho ani nenapadlo. Všechny začali poznávat záludnost sovětského
zřízení. Jeho pobyt a celé rodiny byl daleko za polárním kruhem v městě Archangelsku.
Manželky Borovských Jana a Václava byly sestry, za svobodna Malých z Rohožna. Když rodinu Jana jedné noci bolševici odvezli, znovu tvrdili, že si nemusejí nic sebou brát, jen jídlo a něco na sebe. Všechno, co se bolševikům v domě líbilo si ještě v noci vzali, co se jím nehodilo zničili, rozházeli, zpřevraceli, roztrhali. Jejích chování se rovnalo vandalům největšího řádu. Manželka Václava Borovského už předem dostala od domu Jana klíče, protože odsun celé rodiny se čekal. Hned brzy ráno - téměř ještě v noci, protože se u nich celou noc nespalo se tam šla podívat celá rodina Václava. Co po případě by se ještě dalo zachránit, některé věci odnést, než budou zcela rozkradené. Když tak věci odnášeli, sestra zaslechla, jakoby zdáli slyšela mluvit
sestru, „sestřičko jen uklízej, uklízej vždyť já se vrátím“! Václavové rodině se podařilo zařídit aby rodina Jana mohla být pohromadě. Značná část vyvezených rodin byly od mužů odloučeny. "....

                                                                                                  z knihy Jiřího Pancíře - Hrst vzpomínek na Český Volkov