Volyňští Češi
Marková Helena, Josef, Pasecká
Navštěvovala školu v Plosce. V Buršovce se učila šít a chodila do kurzů zahradnictví. Myslím, že navzdory těžkostem – úmyslně podpálený mlýn, zloději, banderovci, brzké úmrtí otce, smrt dvou sester Olinka zemřela v devíti měsících Žofinka v osmnácti letech, tam byli velmi šťastní. Byli pracovití, dovedli využít to, co jim nabízela štědrá příroda. Vzpomínala na krásné lesy.
Také vzpomínala, jak asi v roce 1937 zatoužili vidět babičku a dědečka v Antonovce, která byla za hranicí rozdělující východní a západní Volyň. Plížili se kolem hranice a hledali vhodné místo „k přechodu“, za hranicí ale stále chodili ozbrojení vojáci. Leželi v bramborovém poli. Když nastala vhodná chvíle, tak vyběhli – ale vojáci je chytili.Zmocnili se kufru – v něm měl bratr Josef kravatu. To vojáky rozzuřilo a křičeli „boržuj, boržuj“. Mamince – mladé slečně, se podařilo vojáky uklidnit a přechod vzdali. Ovšem ne natrvalo. Druhý přechod po několika dnech se podařil. Velmi šťastní a nedočkaví před setkáním s příbuznými procházeli Antonovkou – maminka říkala, že to byla dlouhá rovná ulice a překvapilo je, že se podél nich zavírala všechna okna a dveře. A když došli k domu Markových, babička s dědou se namísto radosti velmi ulekli, krátce je pohostili a jakmile se setmělo, poslali je domů. Pro maminku to bylo obrovské zklamání. Asi až po čase pochopila, jaký strach v této části Volyně vládl.
Ještě mám doma památku na maminčin život na Volyni. Každé vánoce vyndavám „Jezulátko“ a dávám do jesliček. Osud sošky je také pohnutý. V době, kdy „lůza“ rabovala polské majetky 20. léta, vyrabovala i zámek „kněžny“ – nevím jaké, muselo to být v okolí Pětihor. Maminka – malá holčička, viděla, jak z oken zámku vyhazují věci – děti sbíraly střepy porcelánu na hraní a mimo jiné z okna vypadlo i Jezulátku a protože dopadlo na matrace atd., nerozbilo se a maminka ho sebrala a jako velký poklad si ho přinesla domů. Její maminka ho při reemigraci do Čech vzala sebou a když se po válce sešly, mamince ho dala. A tak s námi tráví všechny vánoce i po smrti maminky.foto
Od vypuknutí války žila maminka v Kuńově s rodinou svého staršího bratra, který byl odveden na frontu. V roce 1939 na Volyň vstoupily sovětské jednotky – probíhaly čistky. Maminka to nazývala dobou stalinské hrůzy. V Kuniově se také dozvěděla, že je na ní vystavený zatykač – v Kuňově a na Plosce byly vylepeny plakáty s její fotografií a jménem vyzývajícími k jejímu udání. Hrozila jí deportace na Donbas. Proto utekla do Ostroku poté, kdy jí varovala její švagrová Lusja. Tam jí schovávala její příbuzná Anička Sazečková. A nějakou dobu – asi tři týdny, byla také schovaná na hřbitově .Důvod, proč se musela ukrývat, nevím. Odtud odešla do Rovna . Pamatuji se jen střípky z toho, co v tu dobu prožívali. V červnu 1941 došlo k bombardování Rovna na to měla dvě vzpomínky. Vracela se do místa svého pobytu a místo domu kde bydlela byly trosky a na nich vlály červené šaty. A další na chvíle, kdy sama zůstala pod sutinami zbombardovaného domu, byla pod stolem, což jí zachránilo život do chvíle, než jí vyhrabali.
Zažila také pogrom na Židy a to na vlastní kůži. Byla černovlasá, bledá, dlouhé copy. Němci naháněli Židy do „pochodu smrti“, když jí viděli, začali křičet JUDE,JUDE do průvodu jí nahnali. Průvod se blížil k jámě, nad kterou je odstřelovali tak, aby padali do jámy – ženy muže, děti i staré lidi. Začala se česky modlit a uslyšel to německý voják pocházející ze Sudet. Čeština ho překvapila, zeptal se, zda je Češka a ze zástupu jí vytáhl.
V březnu 1944 se jako dobrovolnice přihlásila v Rovně do čs.armády. Byla zařazena do zdravotnického kursu v Kyjově, absolvovala kurs pro chirurgické instrumentářky. Od 25.8.1944 byla v činné službě – ve vojenské nemocnici, která těsně následovala frontu a ošetřovali raněné . Velmi rychle se musela – a její další kolegyně, naučit znát odbornou práci na operačním sále, znát názvy chirurgických nástrojů, odbornou mluvu lékařů a reagovat v zátěžových situacích na jejich pokyny. Při operacích již nebyl čas se cokoliv učit.
Často a ráda vzpomínala na dobré vztahy mezi všemi zdravotníky i vojenským personálem. Byli k sobě vlídní, ohleduplní a slušní. Nevzpomínala, že by se setkala s hrubým jednáním.
Kromě únavy, odborné náročnosti a přímého nebezpečí, zažívali smutné chvíle, kdy umírali mladí vojáci. Její první operace po vyhlášení konce války byla amputace obou nohou mladého cikánského chlapce. Ve všeobecné euforii se pacienti a personál divili, že se neraduje a maminka nikdy nezapomněla jeho odpověď: „A co mě čeká? Kdo se o mne postará?“
Po skončení války maminka pracovala mimo jiné jako vrchní sestra na infekčním oddělení nemocnice ve Slaném, která sloužila k hospitalizaci vojáků.
V činné službě byla od 25.8.1944 do 30.3.1946. Z armády odešla v hodnosti podporučíka.
| Zdrojová databáze | Příslušníci čs. jednotek za 2. sv. války | |
|---|---|---|
| Datum narození | * 23. 2. 1912 | |
| Místo narození |
Ostroh, Ostroh
Narozena v obci Kuniów |
|
| Rodinní příslušníci |
Manžel: Pasecký Josef, Josef
|
|
| Národnost | česká | |
| Odveden |
22. 01. 1945, Humenné (e)
|
|
| Hodnost |
nováček-žena (e)
|
|
| Úmrtí | † 2009 |
Související ikony a archiválie
| Škola |
|
Související archiválie (1)
Zdroj: Součková-Pasecká Helena |
|---|---|---|
| Volyňští Češi v 2. odboji-foto |
|
Související archiválie (8)
Divizní nemocnice ve Slaném, 1945.
Rok: 1945 
Ze zdravotního praporu.
Zdroj: Archiv Ženy bojující 
Volyňské absolventky zdravotnického kurzu v Kyjevě. Srpen až říjen 1944. Tuto fotografii s sebou po celou válku nosil Emil Cajthaml z Hlinska.
Rok: 1944 
Rok: 1944 
Volyňské absolventky zdravotnického kurzu v Kyjevě. Srpen až říjen 1944.
Rok: 1944 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena |
| Fotografie (zejména osob) |
|
Související archiválie (22)
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Manželé Josef Pasecký a Helena roz. Marková
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena 
Zdroj: Součková-Pasecká Helena |
| Rodinné skupinové fotografie |
|
Související archiválie (1)
Zdroj: Součková-Pasecká Helena |
Máte k přidání archiválii
nebo upřesnění údajů?