Volyňští Češi

Vodseďálková Zina, Antonín

Žili jsme chuďounce. Mě si brávali sousedi, Češi, na noc. Jednou jsem spala tady, jednou zase tam. Vždycky  mi dali najíst. Dostala jsem hrníček mléka, byla jsem celá šťastná. My jsme totiž ani kravičku neměli. Češi tam nastavěli chmelnice, sušičky. Za pár let tam skutečně ti pracovití zbohatli. Ale u nás byla hrozná bída. Když mi bylo necelých osm let, maminka zemřela na tuberkulózu. Pak jsme doslova dřeli bídu s nouzí.