Volyňští Češi

Svobodová Jiřina, Vítková

Jiřina Vítková se narodila 12. října 1925 v české vesnici Mirohošť v okrese Dubno na Volyni v rodině profesora. Matka pracovala jako učitelka. Jiřina navštěvovala nejprve čtyři roky českou školu, pak chodila pět let do školy polské. Po deváté třídě složila úspěšně zkoušky na gymnázium, které ale nedokončila. Její otec se účastnil akcí odbojové skupiny Blaník na Volyni. V březnu 1944 narukoval do armády. Ona brzy následovala jeho příkladu a vstoupila 18. června do československého armádního sboru. Prodělala pětitýdenní základní výcvik, v Černovicích složila přísahu. Nastoupila službu jako zdravotnice u třetího dělostřeleckého pluku. Během války pracovala také jako telefonistka. Nasazena byla od 18. června 1944 do prosince 1945. V rámci československého armádního sboru se zúčastnila Dukelské operace i osvobozování ČSR. Stala se svědkem tragických událostí v okolí vesnic Machnowka a Wrocanka začátkem září 1944. V květnu roku 1945 se dostala poprvé do Prahy. Jako většina volyňských Čechů se i Jiřina rozhodla zůstat natrvalo v nově nalezené vlasti. Tak brzy zakotvila v Pokraticích u Litoměřic, kde s otcem získali menší domek po odsunuté německé rodině. 7. února 1948 se paní Vítková vdala. Její manžel, rodák z nedalekých Nových Kopist, byl za války poslán na práci do říše. Jiřina se postupně stala matkou tří chlapců. V prosinci 1945 odešla z armády. Poté pracovala 25 let jako mzdová účetní. Jiřina Vítková byla několikrát vyznamenána, získala Dukelskou pamětní medaili, medaili Za vítězství nad Německem, Za odvahu a různá ukrajinská vyznamenání.