Volyňští Češi

Zof Václav, Jan

Vjačeslav Ivanovič Zof   ( Václav Jan Zof )

narozen 25. prosince 1889 , obec Volkov, okres Dubno, Volyň ,

zastřelen 20. června 1937, Moskva ) - sovětská armáda a státník.

 

životopis

Narozen 25. prosince 1889 ve vesnici. Volkovy, okres Dubensky v provincii Volyň .

Jeho otec byl Čech, matka Ukrajinka.

Vzdělával se na veřejné škole a na večerních kurzech všeobecného vzdělávání.

Ve věku 14 let nastoupil jako učeň do mechanické dílny v Lucku, kde získal specializaci kovodělníka.

Od roku 1908 v Petrohradě. Vstoupil do revolučního hnutí v roce 1910 a v roce 1913

se připojil k RSDLP. Aktivní zaměstnanec bolševických novin Zvezda a Pravda. Na podzim roku 1913 byl představen pracovní komisi bolševické frakce Státní dumy IY.

Během první světové války pracoval pod vedením strany v srpnu 1914 Zof jako mechanik vrtačky

v dílně nástrojů v Sestroretské zbrojní továrně , kde vedl podzemní bolševickou organizaci.

Po únorové revoluci vedl bolševickou organizaci Sestroretsk a byl také zástupcem petrohradského sovětu.

Dne 3. dubna 1917 uspořádal setkání Leninových sesterských dělníků na stanici Beloostrov, kde ho viděl poprvé.

V červenci 1917 zorganizoval jménem ústředního výboru RSDLP převod V.I.Lenina pod jménem pracovníka K.P. Ivanova z Petrohradu do Razlivu a stal se prostředníkem mezi Leninem a ústředním výborem.

V letech 1917 až 1918 pracoval jako předseda představenstva pracovníků fabzavnikomovské dopravy. V roce 1918 vstoupil do řad Rudé armády.

Během občanské války působil jako komisař střelecké brigády , 29.střelecké divize a poté náčelník zásob 3.armády východní fronty. V letech 1919 až 1920 byl členem Revoluční vojenské rady pobaltské flotily a Petrohradského obranného výboru.

V únoru 1920 byl jmenován komisařem hlavního ředitelství a vedoucím hlavního politického ředitelství pro vodní dopravu, v listopadu 1920 - do funkce zástupce velitele námořních sil republiky pro technickou část. Poté se stal členem Rady válečného průmyslu.

V letech 1921 až 1924 působil jako komisař pod velitelem námořních sil republiky a v letech 1924 až 1926 jako šéf a komisař námořnictva. V této době byl členem Revoluční vojenské rady SSSR.

V roce 1927 byl jmenován předsedou představenstva Sovtorgflot. Ve stejném roce se stal členem představenstva Lidového komisariátu železnic. V letech 1930 až 1931 pracoval jako zástupce lidového komisaře železnic SSSR, v letech 1931 - první zástupce lidového komisaře pro vodní dopravu. Později byl převeden na pozici ředitele kompresorového závodu ( Moskva ).

20.12.1936 byl zatčen a 19,června 1937 odsouzen k trestu smrti vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR za účast v protisovětské teroristické organizaci. Byl zastřelen 20.června téhož roku, popel byl pohřben na Novém Donském hřbitově. 22. února 1956 byl rehabilitován.

                                                         Ruská Wikipédie