Volyňští Češi

Matuševský Mikuláš, Jan

Mikuláš Matuševský se narodil 8. května 1919 v obci Korostovo na Volyni v oblasti, která mezi válkami patřila k Polsku. Vzhledem k tíživé sociální situaci rodiny nemohl studovat a vyučil se krejčím. Poté, co oblast v rámci dělení Polska v roce 1939 zabral Sovětský svaz, byl pan Matuševský odveden do Rudé armády. Coby věřící odmítl vstoupit do komunistické strany, proto nemohl být přijat do poddůstojnické školy. Ze zdravotních důvodů (neléčený zánět pohrudnice, srdeční vada) byl na jaře 1941 vojenské služby v sovětské armádě zproštěn  V prosinci 1941, tedy v době, kdy již Volyň zabrali Němci, se pan Matuševský oženil s Alžbětou, rozenou Nesvadbovou, žil v obci Mirotín a živil se jako krejčí. V té době zažil útlak ruských zajatců i vraždění židovského obyvatelstva. Desetileté židovské dívce zachránil život tím, že ji u sebe až do osvobození ukrýval v seně ve stodole. Po osvobození sovětskou armádou v dubnu 1944 narukoval pan Matuševský do Československé samostatné brigády. Absolvoval s výborným prospěchem poddůstojnickou školu a stal se velitelem praporních pozorovatelů. V rámci Dukelské operace prodělal boje v lokalitě Machnowka-Wrocanka a na kótě 534, kde došlo k těžkým ztrátám na životech. Po několika dnech byl raněn i pan Matuševský. Po rekonvalescenci se k armádě vrátil k náhradnímu pluku, kde působil jako velitel strážních oddílů a později jako účetní rotmistr. Konce války se Mikuláš Matuševský dočkal v Martině, poté se spolu se svým praporem přesunul do Kroměříže a osvobozené Prahy. I vzhledem k neblahým zkušenostem z Volyně (opakované útoky banderovců) pan Matuševský coby volyňský Čech zvolil repatriaci do Československa. Po demobilizaci v roce 1946 se s rodinou usadil v Sudetech na statku v Sulejovicích u Litoměřic. Zde soukromě hospodařil až do roku 1959, vinou podlomeného zdraví z doby války musel pak v roce 1971 odejít do invalidního důchodu.