Volyňští Češi

Svobodinský Eduard

Eduard Svobodinský se narodil 10. 2. 1921 na Volyni. Oba rodiče pracovali jako zemědělci ve vesnici Volkov. Základní vzdělání získal na českých a ukrajinských školách, před válkou dokončil hospodářskou školu zemědělskou. Chtěl zůstat na rodinném hospodářství, měli 30 hektarů půdy, jejichž údržba vyžadovala odborné znalosti. V roce 1944 dobrovolně narukoval do právě vznikající Svobodovy československé zahraniční armády. Výcvik absolvoval pan Svobodinský na Bukovině. Měl se stát telefonistou, proto byl cvičen nejprve ve spojařské technice. Později byl na doporučení velitele spojovacího pluku vybrán do poddůstojnické školy, kterou dokončil jako svobodník. Úkolem Eduarda Svobodinského bylo udržovat spojení mezi štábem a pozorovatelnou. Také sloužil jako kurýr mezi českým, ruským a rumunským štábem. Pan Svobodinský se účastnil i bojů u Dukly. Nejvíce úmrtí zde bylo způsobeno nášlapnými minami. Byl proto vytvořen speciální minohledačský oddíl. Po válce se pan Svobodinský již nevrátil na Volyň, zůstal v Československu. V armádě až do roku 1948 sloužil u hradní stráže. Po únorovém puči však odmítl přísahu věrnosti Gottwaldovi a odešel do civilu. V padesátých letech se neúspěšně pokoušel utéct přes hranice. Byl odsouzen na sedm měsíců vězení. Po propuštění byl znovu zatčen a poslán na rok na nucené práce do uranových dolů v Příbrami. Po deseti letech měl dostat při výročí Dukelské operace vyznamenání. Pracoval nejprve v JZD na Lochotíně, poté v plzeňské Škodovce, kde zůstal až do penze. V Plzni Eduard Svobodinský žije do současnosti.