Volyňští Češi

Hlaváček Karel

Karel Hlaváček se narodil 30. listopadu 1921 na Volkově u Dubna na Ukrajině. Oba rodiče jsou původem Češi, ale vyrostli na Volyni. Volkov byla velká česká vesnice. Dědeček měl hospodu a velké hospodářství, zároveň, byl právník. Karla velmi ovlivnila babička - učila ho český jazyk, literaturu, dějiny, pěstovala v něm vlastenectví. Ta přišla s rodiči na Volyň jako šestiletá. Její neteř se provdala za knížete Lobkowicze, babiččin bratr se na Volyni staral o knížecí majetek. Češi přivezli na Volyň techniku, stavěli z cihel. Za 1. republiky se území dostalo pod polskou správu, proto Karel navštěvoval polskou školu. Za 2. světové války zabrali území Rusové. Karel se schovával, protože Rusové chytali Čechy a zavírali je do gulagů nebo je stříleli. V roce 1941 nakonec Karel nastoupil do vojenské školy (pro Rudou armádu), cvičili je u Lucka. Když fronta přešla, vrátil se zpět domů a zůstal zde. V Rudé armádě dosáhl hodnosti svobodníka, ale bojové akce se nezúčastnil. V letech 1941-1944 pracoval v Kooperativě, což byl obchod - sdružení, které zastřešovalo prodejny, měl na starosti rozdělování kuponů na potraviny (ústřední jednota hospodářských družstev - pozn. kor.). V roce 1944, když byla možnost odejít do československé armády, okamžitě této možnosti, jako velká většina volyňských Čechů, využil. V rodině bylo velmi silné vlastenecké cítění. Sloužil pod generálem Ludvíkem Svobodou v 1. československé brigádě jako měřič a odtud přešel k vysílačce u generála Klapálka. Jeho první bojové nasazení bylo v bitvě o Dukelský průsmyk, kde sloužil v samostatné průzkumné rotě 3. brigády pod velením Vojtěcha Lehára. Ihned po válce odešel pracovat na československou ambasádu do Varšavy, kde se staral o korespondenci. Po válce, v roce 1947, se i s rodiči přestěhoval do Československa. V roce 1957 vedl v Olomouci síť prodejen. Události roku 1968 ho zastihly v Gruzii na dovolené. Umí polsky, rusky, ukrajinsky, česky.