Historie Volyňské oblasti

Bývalá carská volyňská gubernie je velká asi jako Čechy. Měla společnou hranici s Rakouskem-Uherskem. Na pozvání cara Alexandera II. směřoval Vystěhovalecký proud z Čech na Volyň počínaje rokem 1868.

Car si uvědomoval velkou zaostalost Ruska zejména v zemědělství a školství a proto byl vstřícný vůči vyspělým zemědělcům z Evropy. Provedl mnoho reforem které Rusku prospěly, včetně zrušení nevolnictví v roce 1861 . Pro jeho revoluční reformy na něho bylo spácháno sedm atentátů, na poslední v roce 1881 zemřel. Jeho nástupce pak mnohé z reforem zrušil, včetně volného kupování půdy pro Čechy. Pro příště již mohl koupit půdu jen kdo byl pravoslavného vyznání.

Dagmar Martinková, Čítanka (ne jen pro) volyňské Čechy

Stále málo jsou známé tragické osudy Čechů, kteří v předminulém století osídlili na pozvání ruského cara Alexandra II. ukrajinskou Volyň a do Československa se jich po druhé světové válce vrátilo kvůli perzekucím komunistů a ukrajinských nacionalistů 40 000.

Historie území Volyňské gubernie

v období carského Ruska mělo rozlohu 72 348 km2 s centrem ve městě Luck. Ve středověku bylo území Volyně součástí prvního státního útvaru na tomto území – Kyjevské Rusi. Po rozpadu Rusi patřilo území k Vladimír-volyňskému knížectví a na konci 12. století k Haličskému knížectví.

Od roku 1340 ovládli Volyň litevská knížata. Roku 1531 vtrhlo na Volyň polské vojsko a opanovalo toto území. Později polští vládci podepsali s Litevci příměří a tak Volyň zůstala pod vládou litevských knížat. V tomto období bylo území a jeho obyvatelstvo sužováno nájezdy Tatarů, což mělo vliv na vývoj a emancipaci společnosti daného území. Podle dalších historických ujednání se roku 1569 Volyň stala součástí Polska, proti čemuž se část ukrajinského obyvatelstva bouří a pod vedením Bohdana Chmelnického došlo k odzbrojenému odporu ústícího v bitvu u Berestečka. Po krvavých letech bojů roku 1667 došlo k příměří a Volyň zůstala pod polskou nadvládou.

Po rozpadu a dělení polského království byla Volyň roku 1795 připojena k Rusku. Po roce 1867 začalo proudit na toto území velké množství obyvatelstva z českých zemí. V roce 1870 získali Češi mnohá privilegia ulehčující počáteční kolonizaci zaostalého území. Byly to například pětileté daňové prázdniny, zproštění vojenské služby, náboženská svoboda apod.

V průběhu první světové války se Volyň stala několikrát místem průchodu a bojů domácího i nepřátelského vojska. Následná občanská válka přispěla k poničení mnoha českých vesnic. Po ukončení války mezi Ruskem s Polskem došlo k uzavření smlouvy (1921) a rozdělení dosavadní Volyňské gubernie na východní část – tato připadla tehdy již Sovětskému svazu a západní část k Polsku. Vývoj území se odvíjel v sentencích dané země.
Po vypuknutí druhé světové války, v září 1939 byla i západní část Volyně obsazena sovětskou správou. Po napadení SSSR hitlerovským Německem v roce 1941 byla na západní Ukrajině nastolena správa Říšského komisariátu v Rovně (dnes Rivne). S ukončením války byla Volyň připojena k Sovětskému svazu. Ke konci 20. století, v roce 1991 se Volyň stala součástí nezávislé Ukrajiny.

Za chalupu grunt

To bylo heslo, které Čechy přitahovalo na Volyň. Lákaly je tam příznivé ceny půdy, které byly několikrát nižší než v Čechách. První osadníci platili za hektar lesa 12 – 14 rublů, výjimečně až 25 rublů a za hektar orné půdy od 50 do 250 rublů. Kolem 10 % až 15 % se platilo v hotovosti, zbytek až na čtyřicetiletý úvěr. 100 kilogramů žita stálo v průměru 1,20 ruble. K roku 1925 žilo v oblasti Volyně 34.000 občanů české národnosti v 656 vesnicích. 

V letech 1863-1869 přesídlilo 600 českých rodin z Rakouska-Uherska na území Volyňské gubernie Ruské říše. Carská vláda lákala české přistěhovalce řadou výhod, mezi nimiž bylo právo na koupi levné půdy a zakládání výrobních podniků, pětileté daňové prázdniny, zproštění vojenské služby, právo na národní školství, na vlastní samosprávu a náboženskou svobodu. Češi se stali úspěšnými hospodáři, zakládali české vesnice a v nich pivovary, mlýny a konzervárny, pěstovali chmel, obilí, ovoce a další zemědělské plodiny. V roce 1921 připadla západní Volyň Polsku, východní část Sovětskému svazu. Západní  Volyně byla připojena k SSSR po napadení Polska v září 1939. 

Účast v první a druhé světové válce

Pozapomenutí volyňští Češi - "kolonisté východu" se také materiálně i osobně významně zasloužili o vznik Československých legií v Rusku za 1. světové války a o  vznik 1. Československého armádního sboru pod vedením generála Ludvíka Svobody v době 2. světové války.

Ze 40 000 Českých obyvatel Volyně narukovalo 10.500 mužů a žen, to je 26% populace!  Zahynulo v bojích 2.sv. války a v zázemí více než  28% odvedených!!  Volyňští  Češi pro bojující odevzdali stovky koní a dobytka, povozy a  mnoho potravin.

V květnu 1945 dorazilo do Prahy v řadách příslušníků 1. československého armádního sboru v SSSR na 3 900 volyňských Čechů, asi 2 300 volyňských vojáků zůstalo v nemocnicích na území SSSR a v Československu, 3 000 volyňských Čechů padlo. Většina přeživších vojáků se rozhodla v Československu zůstat a čekat na příjezd svých rodinných příslušníků.

Návraty

První návrat 1947 -Jednání o mezivládní dohodě mezi ČSSR a SSSR byla zahájena na podzim v roce 1945, ale až na žádost prezidenta dr. E. Beneše z března 1946 adresovanou J.V. Stalinovi, byla smlouva dne 10.7.1946 v Moskvě podepsána. Svých hospodářství se vzdalo 10 502 rodin čítající 34 010 osob, které se rozhodli odjet do Československa, aniž by měli záruku finančního vyrovnání.První transport vyjel z Dubna 30.1.1947 a celý transfer  byl proveden za pouhých 109 dní. Dnes v Česku žije minimálně 300 tisíc jejich potomků. Včetně těch, kteří se vrátili po pádu komunismu.  

Druhý návrat 1991  - 1.809 Volyňských Čechů proběhl po havárii Černobylské elektrárny 

S plnou, nebo částečnou finanční účastí vybudovali a na Volyni zanechali:

  • 22 pivovarů
  • 37 velkých dílen
  • 5 cukrovarů
  • 32 mlékárny
  • 1 cementárnu
  • 113 mlýnů
  • 19 větších cihelen
  • nezjištěné množství řemeslnických dílen.

Projekt Volyňáci.cz je určen pro širokou veřejnost a zejména pro současnou "digitální" generaci badatelů a zájemců o pozoruhodnou historii našich krajanů.

Dokumenty ke stažení